Autobiografický příběh ženy, která si celý život přála najít vlastní matku.
Edithina kniha je jako řeka, plyne místy zdánlivě pokojně, jindy prudce meandruje, klestí si cestu a strhává vnímavého čtenáře s sebou, aby ho o kus dál vyvrhla na břeh zcela zmáčeného a zbitého. S otevřenými ranami a vyplavenou bolestí. Nutí srovnávat, hodnotit, přemýšlet.
Obrazy, které Edith čtenářům předkládá, jsou emočně velmi silné a působivé. V poměrně lakonických konstatováních je čtenářovo vnímání pěstounství a adopce (jako něčeho pro děti veskrze prospěšného) nabouráváno konfrontací s realitou, v níž žila – nebo spíše živořila – autorka se svými „sourozenci“. Otevírá se tak prostor k širokému poli úvah na téma adopce a pěstounství.
Možná i hříčkou osudu kniha vychází v době, kdy legislativní úprava pěstounství doznává mnoha změn. Postřehy a úvahy k těmto změnám lze najít na stránkách Natama, Institutu náhradní rodinné péče.
Kurz Modrotiskový akvarel jsem vymyslela jako poctu pravému modrotisku. Co je pravý modrotisk? Modrotisk je…
Kurzy malování akvarelem pořádám hlavně v Praze, ale občas jedu i jinam. Loni jsem nově…
Zajímá vás, jak jsem malovala na kettlebell a proč jsem tentokrát nepoužila akvarel? Co je…
Proč barvy z kuchyně? Nejenom, že se v kuchyni skrývají, ale z kuchyně také známe…
ZELENÁ. Věděli jste? Nový cyklus článků a videí o barvách. Jak je vnímáme, jak s…
Akvarelové workshopy a malba akvarelem přímo na pódiu Prima Love Stage na akci Dermacol Love…