Cestou k dětskému čtenářství

Umět číst  a porozumět čtenému je nezbytně důležité. To víme a shodneme se na tom všichni.
Také všichni víme, že je velice potřebné umět se vyznat v záplavě informací, kterými jsme v současné době doslova  zaplavováni na každém kroku. O důležitosti dětského čtenářství tedy není pochyb. Víme však, jak na to? Jak děti motivovat k zájmu o čtení, literaturu?

Během prvních let povinné školní docházky se děti začnou seznamovat  se čtením, literaturou, naučí se zpracovávat informace uložené v textu.

Ke čtenářství můžeme ale děti vychovávat už v předškolním, předčtenářském období. Je velice důležité dítě pozitivně motivovat, ukázat mu zábavu spojenou se čtením nebo i jen pouhým prohlížením knih. Už v předškolním věku můžeme s dětmi navštěvovat knihovnu, která není v současné době jen pouhou půjčovnou knih, ale nabízí i jiné možnosti: pohádkové besedy, divadélka, výtvarné dílny, nocování v knihovně a podobně. Některé děti se samy v předškolním věku naučí číst i psát pár (nebo i více) písmen.

Většina dětí je přirozeně zvídavá a zajímá se o své okolí. Nesmíme zapomínat na to, že děti se učí především spontánně a nápodobou. Pokud se dítě v rodině setkává s tím, že rodiče nebo starší sourozenci čtou, sáhne samo po knize, obrázku, leporelu.

Při výběru vhodné literatury pro děti nelze opomíjet ani významnou funkci estetickou. Citlivě provedené ilustrace malého čtenáře provázejí příběhem, naznačují, ale stále nechávají nezbytný prostor pro dětskou fantazii. Chvilky, které dítě stráví nad knihou ve společnosti rodičů mohou být příjemným zakončením dne, zklidněním, rituálem, na který se všichni mohou těšit.

V současné době, kdy jsme doslova zaplavování knižní produkcí, je velice důležité věnovat patřičnou pozornost výběru dětské literatury. Výběrovost přiměřenost by neměla být opomíjena.  Dbáme na to, aby literatura byla pro děti přiměřená obsahem, formou, ale i vnější podobou. Nakladatelství nabízejí přehršel dětských titulů, lze nakupovat v internetových i  kamenných knihkupectvích, vybírat můžeme z mnoha žánrů. Vždy bychom ale měli vycházet ze zájmu a schopností dítěte. Nesprávně zvolená kniha (ať již náročností textu, či pouze „nestrefením“ se do vkusu dítěte) může malého čtenáře odradit od čtení, naopak, kniha, která dítě zaujme, se může stát kamarádem, ke kterému se bude dítě rádo vracet.

Pokud už máme knihu vybranou, je dobré vyčlenit si čas na společné čtení s dítětem. Začínající čtenáři a zejména děti s dyslexií ocení pravidelnost i přiměřenou dobu věnovanou čtení. Nesnažíme se hned „trhat rekordy“, stačí věnovat čtení několik minut (10-15). Číst  bychom měli v klidném prostředí, ničím nerušeni. Někdy pomáhá, když dospělí čtou nahlas společně s dětmi, nebo se můžeme ve čtení  s dítětem střídat. Není také nutné opravovat každou chybičku, pokud se smysl čteného nemění. Chyby můžeme potom vlídně opravit ve vhodných přestávkách. Každopádně platí, že bychom neměli zapomínat na pochvalu i za drobné pokroky a po čtení neopomenout hovořit o tom, co jsme přečetli. Není důležité jen číst, ale zejména čtenému POROZUMĚT.

Ačkoli v  současné době existují  projekty na podporu čtenářství u dětí, např. Celé Česko čte dětem, Rosteme s knihou, speciálně na dyslektické děti jsou zaměřeny Pohádky pro společné čtení, je úloha rodiny v cestě za čtenářstvím  nezastupitelná.