Setkávání – Marie Mrňávková, Brodita
První, koho vám chci v rámci Setkávání představit, je Marie Mrňávková. Že vám její jméno nic neříká? Zkusím to znovu: hračky Břichopas (nyní nově Brodita)? To už je asi lepší, že? No jasně! Krásné, funkční a se vkusem vypracované hračky s nezaměnitelným rukopisem, to je práce jedné úžasné ženy. V minulém článku jsem psala o tvořivosti, umění řešit věci jinak a neleknout se selhání. Maruška je příkladem par excellence.
Nechci sklouzávat do laciné sentimentality, ale umíte si představit situaci, kdy se vám po narození čtvrté dcery rozpadne rodina, přijdete o rozjetou značku s náročnými atesty (v té době Marie Mrňávková s mužem vlastnila značku Šapitó) a vlastními silami opravíte starý domek, vybudujete krok za krokem novou značku s produkty snad ještě krásnějšími, než byly ty šapiťácké?
Marušku sleduji od roku 2008, potkaly jsme se na Fler.cz a možná i vy znáte její blog, kde píše o hračkách krásných a nevšedních. Pro tenhle článek jsem jí požádala o zodpovězení pár otázek. Protože jsme na akvarelovém webu, neodpustila jsem si ani otázku na akvarel :). To mi musíte prominout.
Co pro Vás znamená kreativita?
To je mé nejaktuálnější téma. John Cleese ze skupiny Monthy Python prohlásil, že kreativita není talent, ale způsob myšlení. Tohle vyjádření je nejblíže mému cítění.
Baví mě vymýšlet nové věci, hledat jiná řešení třeba i jen v technickém detailu, a taková činnost mne naplňuje tichou radostí až závislostí. Problém ale nastává ve chvíli, kdy musím svou kreativitu krotit, protože je potřeba pracovat nejen „ve firmě“, ale i „na firmě“. A to je věc, která kreativitu z mého pohledu brzdí, protože jeho výsledek není vidět hned.
Opakuju-li nějaký vzor delší dobu, začínám být jako na trní, protože vidím ve své hlavě hromadu dalších věcí, které jsou nápadité a ony musí čekat na svůj čas, protože den má jen 24 hodin a ruce mám jen jedny. Vnitřně se cítím být kreativcem a tak role podnikatelky je pro mne zatím spíše utrpení.
Především proto, že jsem do této role spadla vlivem životních okolností a neměla jsem moc na výběr. Při kreativní práci jsou peníze vedlejším produktem, při podnikání jsou cílem a důvodem. Najednou musím přebírat v hlavě své nápady, ty složité na výrobu ponechat v šuplíku a pracovat s těmi, které zvládnu s celým tím podnikatelským kolosem za zády také sama zrealizovat. Tak se ve mně pere kreativita s byznysem, ale poctivě pracuji na udržení rovnováhy.
Nedá mi to, abych se nezeptala, jak jste na tom s akvarelem?
Akvarel jsem si vyzkoušela v rámci studií na vysoké škole, ale vlastně jsem ho nikdy víc nerozvíjela. Fascinuje mne ale, když někdo dokáže s barvami pracovat s lehkostí, kterou akvarel vyžaduje.
Malujete tedy jinak, máte na to vůbec čas?
Dříve jsem namalovala pár obrazů nebo spíš obrázků olejem. Tatínek je malíř autodidakt, takže jsem od dětství čuchala vůni terpentýnu a olejových barev. Není sice kreativní v tom smyslu, jak bylo zmíněno výše, ale předal mi vztah k výtvarnému umění. Dnes už to mám v hlavě nastavené tak, že vše si přetlumočím do výšivky.
Když vidím krásný obraz, hned mi v hlavě naskakuje parafráze ručně vyšívaná. Sleduji kompozici, barvy, tahy štětce, a vše vidím ve výšivce. Jeden druh výšivky je označován jako malování jehlou a takovému volnému malování jehlou budu na stará kolena s chutí holdovat.
Vaše oblíbená činnost, kniha… něco, co máte ráda
Dobře je mi u ruční výšivky, protože kladení stehu vedle stehu je až meditativní činnost a tu ke svému životu potřebuji. Je ale časově náročná a teď ji nemohu provozovat… v hlavě ale neustále něco vyšívám. Už jsem si říkala, že si začnu všechny ty mé vy/sněné vyšívané příběhy zaznamenávat do deníku.
Z autorů, ke kterým se opakovaně vracím, zmíním Bohuslava Reynka. Jeho básně, rytiny i životopisy ukazují na člověka velmi inspirativního, stále hledajícího. Když jsem procházela těžkou životní krizí, nacházela jsem v něm tichého průvodce, který viděl v nucené životní prostotě a odloučenosti křesťanskou naději. A úplně novou aktivitou, kterou jsem si oblíbila, je zahradničení a kutění v Baťovu. Nikdy bych si nepomyslela, že hrabání v hlíně mě bude činit šťastnou a že se budu těšit na návštěvu stavebnin.
Marušce moc děkuji za rozhovor a příště si popovídám s Lenkou.
Pro potřeby článku jsem Marii požádala o starší fotografie, které už jen tak někde neuvidíte :). Jde vesměs o unikátní hračky, ojedinělé jak nápadem, tak vypracováním. To Marie Mrňávková opravdu umí. Podívejte se ale i na její nové produkty, má spoustu krásných věcí, mě okouzlily třeba zvířátkové kabelky.
